Abrazívní poškození zubní skloviny

Tato poškození zubních tkání vznikají bez působení mikrobů (na rozdíl od zubního kazu) a proto se označují jako nekariózní léze nebo jednoduše opotřebení. Jde o nadměrné opotřebení, které neodpovídá věku jedince, a proto stojí za zmínku, že postihuje asi třetinu populace a mnoho postižených je v počátcích vůbec nezaregistruje. Později se problém projeví například zvýšenou citlivostí zubů, v extrémních případech, kdy defekt dosáhne k zubní dřeni, až ztrátou vitality zubů. Běžné fyziologické opotřebení u staršího chrupu se projevuje například zarovnáním kousacích plošek stoliček (ztráta okluzního reliéfu). Nadměrné opotřebení mladšího chrupu může být podmíněno jednak vrozenou nižší kvalitou zubní tkáně, kterou nemůžeme ovlivnit, ale také vnějšími faktory, které ovlivnit lze. Rozlišujeme abrazi a erozi. Abraze jsou podmíněny mechanicky. Eroze jsou chemické nebo chemicko-mechanické destrukce zubních tkání.

Mechanické namáhání zubů

Zde se může negativně uplatnit: špatný skus (věc ortodontické léčby), přetížení některých zubů při chybění jiných (věc protetické léčby = náhrada chybějících zubů), zatínání zubů (při zvýšené námaze např. i v posilovně), bruxismus = skřípání a cvakání zuby (někdy souvisí s psychickou zátěží, stresem), přikusování tvrdých předmětů (např. i kousání nehtů), nevhodné metody čištění (tvrdý kartáček, velký tlak) a vliv má i výkonnost žvýkacího aparátu (síla skusu).

Demineralizace zubů a vliv kyselin na ně (chemické vlivy)

Demineralizace je proces, kdy dochází k úbytku minerálů ze zubních tkání. Ze skloviny se uvolňuje vápník a fosfáty. Demineralizace nastává, když je zub dlouhodobě vystaven kyselému prostředí (nízké pH), „Zub je leptán kyselinami“. Následkem demineralizace je zub náchylnější jak ke vzniku kazu, tak i ke zvýšenému opotřebení v souvislosti se „změknutím tkáně“, zejména je-li zub současně mechanicky nadměrně zatěžován (odroluje se).

Typy opotřebení

Krčkové defekty (cervikální léze)

Často je signalizuje „krčková citlivost“. Bolest je způsobena drážděním obnaženého dentinu. V řadě případů může tento druh opotřebení souviset s použitím nepřiměřené síly (tlaku) při čištění zubů v krčkové oblasti, dále s používáním příliš tvrdého zubního kartáčku a příčnými pohyby při čištění (šetrnější jsou zde pohyby v dlouhé ose zubu od dásně ke korunce), někdy může být poškození vyvoláno i nesprávným (příliš razantním) používáním rotačních elektrických kartáčků.

Atriční fazety ve sklovině

Jedná se o mírnější typ opotřebení, jde o vyhlazené kontaktní plošky skloviny, způsobené jen vzájemným otěrem protějších zubů, čistě mechanického původu bez působení dalších vlivů jako např. potravy.

Erozivní poškození kousacích plošek

Ztráta zubních hrbolků až erozivní „jámy“ na kousacích ploškách

Nejprve vidíme jen „zahlazený“ zub bez hrbolků, později při zmizení skloviny vidíme žlutavou zubovinu a v ní jamky, obnažená zubovina je citlivá (hypersenzitivita). Jde o ztráty zubní tkáně v důsledku chemického působení kyselin bez vlivu mikrobů (při dobré ústní hygieně). Kyseliny pocházejí buď z potravin a nápojů (vnější původ), nebo ze žaludku (vnitřní původ např. při refluxní chorobě jícnu nebo chronickém zvracení – bulimie aj.) Opakované působení kyselin během dne = významné riziko pro vznik eroze.

Rizikové faktory ve výživě

• Ovocné šťávy, džusy, koly, ice tea, energetické nápoje, káva (kofein)

• Alkoholické nápoje (dehydratace)

• Ovoce (kiwi, citrusy)

• Kyselé sladkosti

• Potraviny s obsahem octa (salátové zálivky – vinný ocet, balzamikový ocet)

Rizikové faktory zdravotní

• Časté užívání některých léků, které snižují tvorbu slin, např. psychofarmaka a antihistaminika, nebo jsou kyselé – vitamínové doplňky

• Chronické zvracení (bulimie)

• Refluxní choroba jícnu

• Radioterapie hlavy a krku (poškozuje slinné žlázy – vliv na produkci slin)