Fáze endodontického ošetření:

1. Diagnostika a plánování: Rozpoznat problém včas a přesně

Endodontické ošetření začíná důkladnou diagnostikou. Lékař nejprve provede klinické vyšetření, při kterém hodnotí stav zubu, okolní dásně, přítomnost otoku, reakci na studené, teplé nebo poklep, a zjišťuje, zda je zub citlivý nebo bolestivý. Tyto příznaky pomáhají určit, zda je zubní dřeň (pulpa) živá, zanícená, nebo odumřelá. Následuje rentgenový snímek – ideálně digitální intraorální RTG nebo 3D CBCT (CT čelistí), který umožní posoudit tvar a počet kořenových kanálků, přítomnost zánětlivého ložiska v kosti, zakřivení nebo kalcifikace kanálků, případně staré výplně či zalomené nástroje.

Tato fáze je klíčová: bez správné diagnostiky není možné zvolit vhodný postup. Například u zubu s rozsáhlým zánětem v kosti nebo u staré špatné výplně je potřeba počítat s delším a náročnějším ošetřením. Lékař pacientovi vysvětlí plán léčby – kolik návštěv bude potřeba, zda zub půjde zachránit a jaké jsou alternativy (např. extrakce a implantát). Důkladné plánování předchází komplikacím a umožňuje zachovat zub funkční a bez bolesti.

2. Izolace zubu koferdamem: Hygiena a suché pole jsou základ

Před samotným zákrokem je třeba zub důkladně izolovat. Používá se koferdam – tenká gumová blána natažená na kovovém rámečku, která obepíná ošetřovaný zub a odděluje ho od okolí. Zajišťuje suché pracovní pole, chrání před kontaminací slinami, krví nebo výdechem pacienta. Koferdam zabraňuje i polknutí nebo vdechnutí drobných nástrojů a zároveň zvyšuje komfort – pacient necítí vodu v krku, netrpí tlakem na jazyk a lékař má skvělý přehled.

Kořenové kanálky musí být dokonale sterilní. Každý kontakt s bakteriemi (např. ze slin) může znehodnotit ošetření a vést k pozdějšímu selhání. Koferdam snižuje počet bakterií až 1000násobně oproti práci bez izolace (E. Goldman et al., J Endod, 2010). Studie z Německa ukazují, že ošetření s koferdamem má výrazně vyšší úspěšnost (Mejare et al., Int Endod J, 2012).

Použití koferdamu by mělo být standardem moderní endodoncie – zejména při použití mikroskopu, strojových nástrojů a dezinfekce. Lékař jej aplikuje během pár minut, ale jeho přínos je zásadní.

3. Přístupová kavita: Otevření cesty do systému kanálků

Po izolaci následuje vytvoření tzv. přístupové dutiny – otvoru v koruně zubu, kterým se lékař dostane do kořenového systému. Tato fáze vyžaduje přesnost: otvor musí být co nejmenší, ale umožnit pohodlný přístup ke všem kanálkům. Nesprávné otevření může vést k přehlédnutí kanálků, zalomení nástroje nebo dokonce perforaci (proražení stěny zubu).

Pomocí mikromotoru, lupových brýlí nebo mikroskopu lékař lokalizuje vstupy do kořenových kanálků (tzv. ústí). Mnoho zubů má složitou anatomii – například horní šestky běžně obsahují čtyři až pět kanálků, přičemž poslední bývají velmi tenké. Studie potvrdily, že více než 20 % kanálků zůstává bez mikroskopu nepovšimnuto (Vertucci, J Endod, 2005). Přístupová kavita proto musí být přesně navržena – umožní důkladné vyčištění každého kořenového prostoru.

4. Chemomechanické opracování: Srdce endodoncie

 Tato fáze je nejdůležitější: znamená odstranění infikované dřeně a tvarování kořenových kanálků. Zubní dřeň bývá plná bakterií a zbytků tkání. Kořenové kanálky jsou často zakřivené, velmi úzké a rozdílné v každém zubu. Oprava tedy probíhá mechanicky (pomocí nástrojů) a chemicky (pomocí výplachových roztoků).

Mechanická část se provádí buď ručně, nebo (lépe) strojově pomocí rotačních nikltitanových nástrojů, které kopírují zakřivení kanálku. Cílem je odstranit vše infikované a zároveň vytvořit tvar vhodný pro následné plnění. Chemická část spočívá ve výplachu kanálků dezinfekcí (nejčastěji 2,5–5 % NaOCl – chlornan sodný), která ničí bakterie a rozpouští zbytky tkáně.

Důležité je opakované proplachování a aktivace roztoku (např. ultrazvukem). Výzkumy potvrzují, že bez aktivace zůstává až 40 % povrchu kanálku nevyčištěno (Zehnder, Int Endod J, 2006). Tato fáze může trvat i 30–45 minut – záleží na počtu kanálků a jejich komplikovanosti.

5. Vysušení a trojrozměrné plnění kanálků: Hermetické uzavření

Po důkladném čištění je třeba systém kanálků zcela vysušit (např. papírovými čepy) a následně zaplnit výplňovým materiálem. Nejčastěji se používá gutaperča – elastický přírodní polymer – a endodontický cement. Plnění probíhá technikou tzv. 3D obturace – tedy zaplnění celé délky kanálků i jejich bočních větví.

Používají se různé techniky: od klasické laterální kondenzace až po termoplastickou gutaperču, která se ohřívá a tlakem vtlačuje do všech zákoutí. Cílem je vytvořit neprodyšný uzávěr, který brání návratu bakterií. Špatně zaplněné kanálky (např. jen do poloviny) jsou častým důvodem selhání a nutnosti reendodoncie nebo extrakce.

Studie ukazují, že kvalita výplně přímo koreluje s dlouhodobým přežitím zubu (Ng et al., Int Endod J, 2011). Dokonale zaplněné kanálky zůstávají po letech bez známek zánětu.

6. Korunková rekonstrukce: Těsnící víčko a mechanická ochrana

Endodonticky ošetřený zub bývá mechanicky oslabený – při odvrtání kazu a přístupu se často odstraní velká část korunkové struktury. Po vyplnění kanálků je proto důležité znovu obnovit horní část zubu.

Dočasné uzavření (např. provizorním cementem) se používá jen krátkodobě – definitivní rekonstrukce může být kompozitní výplní, dostavbou se skelnými čepy nebo keramickou korunkou, pokud je zub více zničený.

Kvalitní korunková rekonstrukce brání opětovné kontaminaci kanálků. Pokud by se plomba netěsnila, bakterie mohou opět proniknout k výplni a způsobit zánět. Studie ukazují, že u zubů s netěsnou výplní selhává endodoncie až v 70 % případů během 5 let (Ray & Trope, Endod Dent Traumatol, 1995).

Zub po endodoncii může při silném skusu nebo nárazu prasknout – korunka tuto hrozbu výrazně snižuje. Správná rekonstrukce je tedy posledním, ale zásadním krokem k zachování funkčního zubu.

Korunka po ošetření kořenových kanálků: Proč je tak důležitá

Kořenově ošetřený zub je křehčí a bez korunky mu hrozí prasknutí. Nasazení korunky po endodoncii významně zvyšuje šanci, že zub vydrží dlouhodobě funkční a zdravý.

Zub po endodoncii ztrácí hydrataci a pružnost

Při endodontickém ošetření (ošetření kořenových kanálků) se z zubu odstraní infikovaná nebo odumřelá zubní dřeň. Tím však zub přijde o nervově-cévní svazek, který zajišťoval jeho výživu a hydrataci. Postupně proto dochází k dehydrataci dentinu, což mění jeho vlastnosti – suchý dentin má vyšší tuhost (elastic modulus), ale stává se křehčím​ pmc.ncbi.nlm.nih.gov. Laicky řečeno, zub “ztvrdne”, ale ztratí pružnost a může prasknout při žvýkání tvrdší potravy. Křehkost zubu po endodoncii zvyšuje také fakt, že často chybí podstatná část tvrdých zubních tkání (kazem zničená korunka nebo odvrtaná hmota při léčbě). Takový oslabený zub se pod žvýkacím tlakem více prohýbá a praskliny pak vznikají snáze. Bez vnitřní zubní dřeně a dostatečné vlhkosti tedy zub není tak odolný jako dříve – riziko zlomení se významně zvyšuje.

Riziko prasknutí bez korunky: co říkají studie

Zub po endodontickém ošetření potřebuje ochranu. Definitivní korunka (umělá korunka nasazená na zbývající část zubu) funguje jako pevný obruč, který zub zpevní a drží pohromadě. Pokud se korunka nenasadí, statistiky ukazují mnohem vyšší riziko prasknutí či ztráty takto ošetřeného zubu. Například rozsáhlá studie v USA zjistila, že endodonticky ošetřené zuby, které nebyly opatřeny korunkou, byly ztraceny až 6× častěji než zuby s korunkou. Jiná analýza téměř 1,5 milionu endodonticky léčených zubů v USA odhalila, že 85 % zubů, které praskly nebo musely být vytrženy po léčbě kanálků, nemělo žádné korunkové krytí​pubmed.ncbi.nlm.nih.gov. Taková čísla jasně ilustrují, že absence korunky výrazně zkracuje životnost zubu. Podobné závěry přicházejí i z Evropy: podle zubní výzkumné sítě v Německu prodlouží okamžité nasazení definitivní výplně a korunky po endodoncii průměrnou životnost zubu až na 20 let, zatímco bez této ochrany zub vydrží v průměru jen okolo 6,5 roku​ zm-online.de. Rozdíl je tedy dramatický – korunka může přidat zubu mnoho let funkčního života a uchránit jej před prasknutím.

Korunka chrání zub a zlepšuje jeho dlouhodobou prognózu

Nasazení korunky po ošetření kořenových kanálků se považuje za zásadní krok k udržení zubu. Korunka překryje celý zub až k dásni, čímž rozloží skusové síly po celém povrchu a zabrání nežádoucímu praskání oslabených stěn zubu. Funguje jako ochranný štít – brání také průniku bakterií dovnitř zubu trhlinami či netěsnostmi, které by mohly způsobit reinfekci kořenového kanálku. Studie potvrzují, že endodonticky léčený zub s kvalitně zhotovenou korunkou může mít stejnou prognózu jako zdravý zub a vydržet mnoho let​ studio32.cz. Korunka obnoví tvar a funkci zubu, takže pacient může bez obav kousat na ošetřený zub. Z dlouhodobého hlediska tedy výrazně zvyšuje šanci na zachování zubu, protože předchází zlomeninám kořene či dalším poškozením. Investice do korunky po endodoncii je ve srovnání s rizikem ztráty zubu minimálním nákladem – zub si díky ní zachová svou pevnost a může dál plnohodnotně sloužit.

Závěr

Endodontické ošetření zachrání zub zbavením infekce, ale samotné bez následné korunky nemusí stačit. Zub bez nervu časem křehne a při běžné zátěži hrozí jeho prasknutí nebo odlomení části korunky. Řada vědeckých studií jasně ukazuje, že bez definitivní korunky výrazně roste riziko ztráty takto ošetřeného zubu, zatímco s korunkou se prognóza zlepšuje a zub může vydržet mnoho let​ zm-online.de. Pro pacienta to znamená větší klid a jistotu – korunka zubu po endodoncii navrací pevnost, chrání ho před mechanickým poškozením i před vnikem bakterií. Nasazení korunky je proto klíčovým krokem pro dlouhodobé zachování vašeho zubu po ošetření kořenových kanálků. Právě díky korunce může takto ošetřený zub plnohodnotně fungovat stejně jako zdravý zub a Vy se můžete nadále spolehnout na svůj úsměv.​ studio32.cz