Špatné zuby a dědičnost: jaký vliv má genetika na kvalitu zubů?

Pacienti se často domnívají, že špatné zuby „mají v rodině“ a že za jejich kazy či jiné problémy může převážně dědičnost. Moderní výzkumy a poznatky však tento rozšířený názor vyvracejí. Ukazuje se, že genetika sice může ovlivnit některé predispozice, ale vznik zubních kazů a dalších onemocnění dutiny ústní přímo nezapříčiňuje​ salius.cz. V praxi to znamená, že zubní kaz ani paradentóza nejsou přímo dědičné – dědí se pouze určitá vlastnost, která může zvýšit riziko těchto problémů, nikoli samotné onemocnění​ salius.cz. Hlavní roli při určování zdraví chrupu hrají faktory životního stylu: důsledná hygiena, strava a další environmentální vlivy.

Mýty o dědičnosti „špatných zubů“

Víra, že špatná kvalita zubů je předurčena geneticky, patří mezi nejčastější zubní mýty. Typickým příkladem je pacient, který má četné kazy a říká: „Mám špatné zuby po rodičích.“ Ve skutečnosti má ale často dotyčný také nedostatečnou hygienu nebo nezdravé návyky (např. častou konzumaci sladkostí či kouření). Pokud někdo jí hodně cukrů, kouří a zároveň se málo stará o ústní hygienu, příčina jeho špatných zubů nebude v genech​​ salius.cz. Je důležité si uvědomit, že ani kazivost zubů, ani záněty dásní či parodontóza nejsou přímo zděděné po rodičích. Pokud má více členů rodiny „špatné zuby“, obvykle to znamená spíše podobné stravovací a hygienické zlozvyky, než sdílené geny způsobující kazy.

Zuby a dědičnost: co ovlivňují geny

Genetika a dědičnost zubů se neprojevují tak, že by se dědila konkrétní nemoc, ale mohou se dědit dispozice, které nepřímo ovlivní kvalitu zubů. Vědci identifikovali řadu genetických faktorů, které mohou zvyšovat náchylnost zubů k poškození:

• Kvalita skloviny: Geny hrají důležitou roli ve vývoji zubní skloviny a dentina. Mohou ovlivnit tloušťku a tvrdost skloviny​ salius.cz. Slabší (tenčí či méně mineralizovaná) sklovina, která může být dědičná, je náchylnější k poškození kyselinami. Pokud však má člověk slabší sklovinu, neznamená to automaticky kazy – rozhodující je, jak dobře o zuby pečuje​ salius.cz. (Existují i vzácné dědičné poruchy typu amelogenesis imperfecta, které způsobují výrazně defektní sklovinu, ale tyto případy se v populaci vyskytují jen asi u 0,01–0,1 % lidí​ medlineplus.gov​medlineplus.gov.)
• Množství a složení slin: Sliny neutralizují kyseliny a oplachují zbytky jídla v ústech. Geneticky podmíněná může být schopnost slinných žláz produkovat více či méně slin​ salius.cz. Nižší tvorba slin (tzv. suchost v ústech, neboli hyposalivace) vede k větší náchylnosti ke kazům a zánětům dásní salius.cz. I zde ale platí, že důkladná hygiena a využití prostředků jako jsou fluoridové gely či ústní vody může tento handicap kompenzovat ​salius.cz.
• Chuťové preference (sklon ke sladkému): To, jak moc „mlsáme“, může být ovlivněno genetikou. Kombinace určitých genů mohou podmiňovat intenzitu vnímání sladké chuti a chuť na sladké​frontiersin.org. Studie ukazují, že varianty tzv. genů pro chuťové receptory (např. TAS1R2, TAS1R3) souvisejí s tím, jak moc člověk preferuje sladká jídla​ frontiersin.org. Pokud někdo zdědí „chuť na sladké“ a přijímá hodně cukrů, samozřejmě se tím zvyšuje riziko zubního kazu. Toto riziko lze ale opět snížit důsledným čištěním zubů fluoridovou pastou a omezením cukrů ve stravě.
• Tvar a postavení zubů: Dědičné faktory určují také velikost čelistí a postavení zubů v ústní dutině​ salius.cz. Například těsný (stěsnaný) chrup s křivými zuby může být dědičný a takové zuby se pak hůře čistí, což nepřímo zvyšuje riziko kazů nebo zánětů dásní. Podobně hluboké rýhy (fissury) na stoličkách mohou být dány tvarem zubu a usnadňují ulpívání plaku. Tyto genetické vlivy lze naštěstí řešit moderní stomatologií – od ortodontické léčby (rovnátek) po pečetění fisur či pravidelnou profesionální hygienu – takže ani méně příznivá genetika neznamená nevyhnutelně špatné zuby.

Geny tedy mohou ovlivnit odolnost zubních tkání, imunitní reakce v ústech, produkci slin či preference stravy​ frontiersin.org​. To vše jsou však jen dílčí faktory náchylnosti. Samotná přítomnost „rizikových genů“ k vzniku kazu nevede, pokud se neuplatní zevní činitelé – bakterie a cukry v plaku. Důkazem je, že dosud nebyl objeven žádný jediný gen s tak silným vlivem na parodontózu či kazy, jako mají faktory prostředí (např. kouření či dieta)​ada.org. Jinak řečeno: genetika může vlohy ke kazivosti zvýšit či snížit, ale zda se zub skutečně zkazí, rozhodují především vnější vlivy.

Životní styl ovlivňuje zdraví zubů nejvíce

Výzkumy dlouhodobě ukazují, že hlavními příčinami špatných zubů jsou faktory životního stylu a péče o chrup. Zubní kaz je v podstatě onemocnění z překrmování bakterií cukrem a zanedbání hygieny. Bakterie zubního plaku metabolizují cukry z jídla na kyseliny, které odvápňují zubní sklovinu​ who.int. Pokud se zuby pravidelně nečistí a plak s bakteriemi se nechává na povrchu zubů, dochází časem ke vzniku kazů. Mezi klíčové faktory, které má každý jedinec ve svých rukou, patří:

• Strava a cukry: Konzumace sladkých jídel a nápojů přímo podporuje vznik kazů. Cukry jsou esenciální faktorpro vznik zubního kazu​ who.int. Platí přímá úměra – čím více a častěji cukry konzumujete (zvláště mezi hlavními jídly), tím vyšší je riziko kazů​ who.int. Světová zdravotnická organizace (WHO) proto doporučuje omezit příjem přidaných (volných) cukrů pod 10 % denního kalorického příjmu, ideálně až k 5 %​ who.int, čímž se výrazně sníží riziko zubního kazu. V zemích či komunitách, kde došlo k omezení konzumace cukrů, poklesl i výskyt zubních kazů​ who.int.
• Ústní hygiena: Důkladné a pravidelné čištění zubů odstraňuje zubní plak a bakterie, čímž brání vzniku kazu i zánětu dásní. Doporučuje se čistit zuby alespoň 2× denně fluoridovou zubní pastou a používat mezizubní pomůcky (dentální nit nebo mezizubní kartáčky) – tím se odstraní plak i z těsných prostor mezi zuby. Fluorid v pastě či ústní vodě posiluje sklovinu a činí ji odolnější vůči kyselinám. Studie potvrzují, že děti, které si pravidelně čistí zuby fluoridovou pastou, mají výrazně méně kazů​ cdc.gov. Také dospělí, kteří dodržují pečlivou hygienu, mohou i přes případné genetické predispozice udržet své zuby zdravé.
• Preventivní péče: Velký význam má také pravidelná návštěva zubaře a dentální hygienistky. Preventivní prohlídky odhalí začínající kazy dříve, než se rozvinou, a lékař může včas zasáhnout (např. malý kaz zastavit fluoridací nebo malou výplní dříve, než zub destruují bakterie úplně). Profesionální čištění a instruktáž hygieny pomůže odstranit zubní kámen a plak z míst, která si pacient sám dokonale vyčistit neumí. Preventivní pečetění fisur u dětí zase ochrání hluboké rýhy zubů před ukládáním bakterií. Tyto zákroky jsou velmi efektivní – například pečetění dokáže předejít až 80 % kazů na kousacích ploškách stoliček​ cdc.gov.
• Kouření a celkové zdraví: Špatné návyky jako kouření výrazně zvyšují riziko onemocnění dásní (parodontitidy) a mohou zhoršovat i kazivost. Kouření totiž oslabuje prokrvení dásní a obranné mechanismy v ústech. Jak uvádí Americká dentální asociace, dosud nebyl nalezen gen, který by měl na vznik parodontózy tak silný vliv jako kouření nebo třeba cukrovka ​ada.org. Jinými slovy, například u parodontitidy (onemocnění závěsného aparátu zubů) hraje životní styl (hygiena, kouření, celkové nemoci) mnohem větší roli než dědičnost. To samé platí pro zubní kazy – zdravá strava a péče dokáže téměř eliminovat i vrozené sklony ke kazivosti.

Vědecké důkazy: genetika vs. prostředí

Jak silný je tedy vliv genetiky ve srovnání s okolními vlivy? Odhad lze získat z populačních studií. Starší výzkumy založené na studiu rodokmenů a rodin uváděly, že dědičnost může vysvětlovat asi 30–50 % variance ve výskytu zubního kazu​ pmc.ncbi.nlm.nih.gov. Novější a kvalitnější studie na dvojčatech však zjistily, že skutečný podíl genetiky je zřejmě mnohem menší. Například velká longitudinální studie dvojčat z roku 2019 nezjistila u jednovaječných dvojčat vyšší shodu kazivosti než u dvojvaječných – což znamená, že genetické vlivy nebyly statisticky významné, zatímco sdílené prostředí mělo rozhodující vliv​ pmc.ncbi.nlm.nih.gov. Autoři doslova uzavírají: „Zubní kaz je řízen spíše vlivy prostředí než genetikou.“​ pmc.ncbi.nlm.nih.gov. Také nedávná systematická rešerše studií na dvojčatech konstatovala, že důkazy pro vliv genetiky na kazy jsou velmi slabé​ pubmed.ncbi.nlm.nih.gov.

 Podíl vlivu genetických a environmentálních faktorů na zdraví zubů. Zeleně jsou znázorněny faktory životního stylu a prostředí (např. hygiena, strava, bakterie, fluoridace vody apod.) – tvoří většinu, odhadem kolem 70–80 % příčin zubního kazu. Modře je vyznačen vliv genetiky (dědičné predispozice) s podílem okolo 20–30 %. I když různé studie se liší, celkový konsenzus je, že genetika má jen omezený vliv ve srovnání s preventabilními faktory​ pmc.ncbi.nlm.nih.gov​. Jinak řečeno, drtivá většina problémů se zuby pramení z toho, co děláme (nebo neděláme) pro své zuby každý den, a nikoli z toho, jaké geny jsme zdědili.

Prevence na prvním místě

Dobrou zprávou je, že bez ohledu na vrozené predispozice lze mít zdravé zuby, pokud se zaměříme na správnou péči. Zubní kaz i onemocnění dásní patří mezi onemocnění, kterým lze z velké části předcházet​ who.int. Důležité zásady prevence zahrnují:

• Důsledná ústní hygiena: Čistěte si zuby nejméně 2× denně fluoridovou pastou (ráno a večer) a denně používejte mezizubní čištění. Tím odstraníte zubní plak dříve, než napáchá škody.
• Omezení cukrů: Snažte se minimalizovat konzumaci slazených nápojů, sladkostí a vůbec potravin s vysokým obsahem cukru. Pokud už si sladké dopřejete, je lepší tak činit během hlavních jídel než neustále mezi jídly​ who.int, a poté si ústa vypláchnout vodou.
• Pravidelné prohlídky: Navštěvujte svého zubního lékaře alespoň 2× ročně k preventivní prohlídce. Včas odhalený kaz je malý a snadno se opraví; pozdě zjištěné kazy mohou vést až ke ztrátě zubu. Nechte si také profesionálně vyčistit chrup (dentální hygiena).
• Fluoridace a pečetění: Využívejte přínos fluoridů – kvalitní zubní pasta s fluoridem, případně doplňkově fluoridová ústní voda nebo gel, posílí vaši sklovinu. U dětí zvažte pečetění stoliček a pravidelné fluoridové laky aplikované zubařem​ cdc.gov.
• Zdravý životní styl: Nekuřte a omezte nadměrnou konzumaci alkoholu. Dbejte na dostatek vitamínů a minerálů (vápník, fosfor) ve stravě pro správnou výživu zubů. Celkové zdraví (např. dobře kompenzovaná cukrovka) se pozitivně odrazí i na zdraví úst.

Závěrem: Genetika ovlivňuje kvalitu zubů jen částečně a nepřímo. Vrozené faktory mohou zvýšit či snížit naši náchylnost, ale rozhodující slovo máme my sami. Každodenní péčí, rozumnou stravou a pravidelnou prevencí můžeme udržet své zuby zdravé po celý život – bez ohledu na to, jaké zuby měli naši rodiče. Dědičnost není nevyhnutelný osud; zdravé či špatné zuby závisí především na našem životním stylu a odpovědné péči.

Použité zdroje: V textu jsou integrovány odkazy na vědecké studie a odborné zdroje, které dokumentují uvedená tvrzení – viz citace v hranatých závorkách. Pacientům to umožňuje ověřit si fakta a případně se dále vzdělávat z důvěryhodných zdrojů.