Stále častěji se setkávám s otázkou: „Proč nejste na pojišťovnu?“ A taky s obavou: „Mám si péči platit sám? To bude drahé, že?“
Chápu tyto obavy. A právě proto chci vysvětlit, jak funguje zubní péče hrazená z veřejného pojištění a proč já – stejně jako řada dalších kolegů – pracuji bez smluv s pojišťovnami.
Veřejné pojištění platí hlavně základní výkony a levné materiály – například amalgámové plomby na všechny zuby. Bílé (kompozitní) výplně pojišťovna hradí jen u předních zubů dospělých, a i tam jen levnější varianty.
Co je moderní, estetické nebo náročné – keramické fazety, korunky, implantáty, špičkové kompozity – si pacient platí vždy sám, i když jde k lékaři „na pojišťovnu“.
Veřejné pojištění platí hlavně základní výkony a levné materiály – například amalgámové plomby na všechny zuby. Bílé (kompozitní) výplně pojišťovna hradí jen u předních zubů dospělých, a i tam jen levnější varianty.
Co je moderní, estetické nebo náročné – keramické fazety, korunky, implantáty, špičkové kompozity – si pacient platí vždy sám, i když jde k lékaři „na pojišťovnu“.
Zákon nedovoluje, abychom vám nabídli lepší výplň a vy si jen „doplatili rozdíl“. Buď výkon hradí pojišťovna celý, nebo celý pacient. Nelze kombinovat. Proto i u smluvního lékaře platíte stejně jako u soukromého, pokud chcete kvalitnější péči.
V medicíně – a v moderní stomatologii zvlášť – platí zásada „lege artis“: tedy ošetření podle současných odborných poznatků. Jenže co když vám pojišťovna neumožní použít techniku, materiál nebo přístroj, který lege artis odpovídá, protože ho nehradí?
Z pohledu lékaře to pak není skutečná svoboda rozhodování. Musíme volit ne podle toho, co je pro pacienta nejlepší, ale co nám pojišťovna povolí vykázat. A to je zásadní problém.
Například ošetření kazu pod mikroskopem, moderní kořenové výplně, přesná diagnostika pomocí CBCT – všechno tohle lege artis vyžaduje. Ale pojišťovna na to nedá ani korunu.
Ceny výkonů hrazených pojišťovnou jsou regulované státem. Stanovují se podle tzv. minutové kalkulace – tedy kolik ordinace „stojí“ za jednu minutu provozu. Ta se v praxi pohybuje mezi 50–100 Kč za minutu.
Například:
Reálné náklady na hodinu provozu ordinace? 2 000 až 4 000 Kč, podle vybavení, nájmu, mezd, spotřebního materiálu, servisu a školení.
Znamená to jediné: Aby se zubař „vešel“ do úhrady pojišťovny, musel by výplň stihnout za 10–15 minut. A to prostě nejde. Nebo tedy – jde, ale za cenu kompromisů, které já nechci dělat.
Práce na pojišťovnu přináší lékařům i pacientům další omezení:
Zubní lékař je odborník – ne úředník. Bohužel v systému pojišťoven často trávíme více času nad papíry než u pacienta.
Pacient v systému zdravotního pojištění má dojem, že je „zabezpečený“. Ale realita je jiná:
Z veřejného pojištění vám například zaplatí amalgámovou plombu – ale tu už většina západní Evropy nepoužívá. Dostanete tedy zákrok, který odpovídá minulému století, ne tomu dnešnímu.
V naší ordinaci pracujeme nezávisle na pojišťovnách, protože jen tak vám můžeme poskytnout skutečně kvalitní, moderní a bezpečnou péči:
Ano, za péči platíte přímo, ale zároveň víte přesně za co. A často to není víc, než byste dopláceli u smluvního lékaře za nadstandard.
Pokud chcete, aby vaše zuby vydržely co nejdéle, je klíčové, aby ošetření bylo precizní, klidné a bez kompromisů. A to dnes bohužel nejde dělat na pojišťovnu.
Zubař bez smlouvy neznamená, že vás nechce ošetřit. Naopak – chce to udělat poctivě, moderně a s respektem k vašemu zdraví.
Pokud máte otázky – napište mi na info@dentalheart.cz@estoma-clinic.cz. Ráda vysvětlím víc. 🦷
Kateřina Mudžíková, zubní lékařka